Odkud pochází legenda o Duchu hor?
Duch hor – známý pod jmény Krakonoš, Rýbrcoul, Rübezahl či polsky Liczyrzepa – vyrůstá z bohaté lidové tradice Sudet a postupem času se stal symbolem celých Krkonoš. Ústní vyprávění o tajemném vládci hor kolovala mezi pastýři, dřevaři a poutníky už od středověku, zatímco první písemné zmínky a tisky o něm se objevily až v 16. a 17. století. Právě multikulturní česko-polsko-německé pohraničí mu dalo různá jména i vlastnosti, díky nimž jedna postava prostupuje mnoha podobami legend a literaturou celého regionu.
Prolog – Když Duch hor sestupuje mezi lidi
V horách, kde se počasí dokáže rozmyslet rychleji než člověk, si lidé odedávna vyprávěli o tajemném vládci živlů.
Jedni tvrdili, že je ochráncem poutníků, který vede ztracené mlhou. Jiní říkali, že přísně trestá chamtivé a pyšné. A další mluvili o tom, že je to šprýmař, který zkouší lidská srdce.
Nejsnáze ho bylo možné spatřit tehdy, když mlha usedla na kleč a vítr začal promlouvat lidským hlasem.
Právě tehdy se v horách objevoval Duch hor.
Legenda o Duchu hor
Jednoho léta, když sníh už dávno zmizel ze žlabů a horské potoky byly čisté jako sklo, rozhodl se Duch hor sestoupit mezi lidi.
Ne jako vládce bouří.
Ne jako duch mlhy.
Tentokrát na sebe vzal zcela nenápadnou podobu.
Malé zrzavé veverky.
Posadil se na větev nad potokem a pozoroval lidi. Smích mladých dívek se nesl údolím dál než ozvěna.
Jedna z nich upoutala jeho pozornost víc než ostatní.
Jmenovala se Ema – i když v různých verzích legendy se objevují i jiná jména.
Byla dcerou bohatého pána a její srdce si získal mladý princ.
V některých verzích se jmenuje Měšek, v jiných Ratiboř.
Duch hor se na ni díval stále déle.
Až si nakonec spletl obdiv s právem někoho vlastnit.
A tehdy se stalo něco náhlého jako horská bouře.
Zatímco dívky vykřikovaly u potoka, vítr se náhle zvedl jako živá bytost.
Listí se rozletělo do vzduchu, voda v potoce se zatočila a mlha zhoustla tak, že na okamžik zakryla celý svět.
Ema ucítila jen silný poryv.
Země jí zmizela pod nohama.
Vznášela se ve vzduchu, unášená vírem větru, který stoupal stále výš – nad stromy, nad skály, nad horská údolí.
Pod nimi se míhaly lesy a potoky a vrcholky Krkonoš vypadaly jako kamenné ostrovy v moři mraků.
Teprve když vítr utichl a mlha začala pomalu klesat, spatřila Ema před sebou mohutné kamenné hradby.
Zámek stál osaměle vysoko v horách, jako by vyrostl přímo ze skály.
A tehdy pochopila, že už není ve svém světě.
Ema se probudila v kamenném zámku vysoko v horách.
Některé legendy říkají, že se nacházel přímo na Sněžce.
Jiné tvrdí, že byl ukrytý někde hluboko mezi oblaky a skalami.
Zámek byl obrovský a krásný.
Ema však brzy pochopila, že je v něm něco horšího než chlad kamenných zdí.
Byla tam sama.
Duch hor se ji snažil přesvědčit, že všechno bude v pořádku. V mnoha vyprávěních na sebe dokonce bere podobu pohledného mladíka.
Ale samotu nelze zakouzlit pryč.
Jednoho dne přinesl Duch hor Emě koš řep.
V některých verzích legendy jich bylo jen několik.
V jiných celé koše.
A spolu s nimi jí dal ještě něco.
Kouzlo.
„Dotkni se řepy hůlkou,“ řekl, „a stane se z ní kdokoli, koho si budeš přát.“
Ema to zkusila.
A náhle se v zámku objevili lidé, zvířata, dvorní dámy, hudebníci i přátelé.
A zámek se na chvíli naplnil smíchem.
Duch hor nepřinesl Emě jen jeden koš řep.
Ukázal jí také zahradu ukrytou za hradbami zámku.
Bylo to zvláštní místo – malé údolí mezi skalami, kde stále panovalo jaro. V měkké půdě rostly řepy větší než lidské hlavy. Některé byly zlatavé, jiné téměř bílé jako mléko.
„Tohle je tvoje zahrada,“ řekl Duch hor. „Budeš-li se o ni starat, nikdy ti nebude chybět společnost.“
Ema se tedy pustila do péče o rostliny.
Každý den zalévala záhony, kypřila půdu a sklízela ty nejkrásnější řepy. Časem se naučila poznávat ty nejlepší – ty, které se po dotyku hůlkou proměňovaly v nejpřesvědčivější lidi.
A tak na zámku vznikl podivný dvůr.
Dvůr, který vyrostl ze zahrady.
Emina radost však netrvala dlouho…
Magie měla svou cenu.
Řepy začaly vadnout.
A když zelenina vadla, mizela i postava, kterou na sebe vzala.
Dvorní dámy se rozplývaly jako mlha.
Hudba utichala.
A zámek se znovu nořil do ticha.
Tehdy Ema pochopila něco velmi důležitého.
Jestli nic neudělá, zůstane tu navždy.
Ema využila poslední řepy.
V jedné verzi legendy z nich vytvořila včelu.
V jiné ptáka.
Posel měl jediný úkol.
Doletět k jejímu milému a vyřídit zprávu: Pomoz mi.
Když byl plán útěku připravený, udělala Ema něco neobyčejného.
Požádala Ducha hor o laskavost.
„Když jsou řepy tak důležité,“ řekla, „spočítej je všechny.
Nejen ty na zámku.
Úplně všechny.
Ty v zahradách.
Na polích.
Ve spížích.“
Duch hor vzal ten úkol velmi vážně.
Vydal se počítat.
Jednu po druhé.
Jakmile Duch hor opustil zámek, Ema využila svou příležitost.
A z té největší řepy vytvořila okřídleného koně.
Pegasa.
Vyskočila mu na hřbet a společně vzlétli nad horské propasti.
Když se Duch hor vrátil do zámku, bylo už pozdě…
Ema zmizela.
V mnoha vyprávěních se říká, že ve vzteku svůj zámek zbořil a nad horami se rozpoutala bouře.
Lidé si pak začali vyprávět příběh o tom, jak mocného vládce hor přelstila dívka a… řepy.
A právě tehdy vznikla přezdívka Rýbrcoul.
Epilog
Od té doby se Duch hor objevuje v legendách pod mnoha jmény.
V Česku se mu nejčastěji říká Krakonoš.
Ve starší tradici také Rýbrcoul.
V německém prostředí Rübezahl.
A v Polsku Liczyrzepa.
Někdy je přísný.
Někdy pomáhá poutníkům.
A někdy jen mlčky pozoruje.
A když se v horách náhle změní počasí, starší horalé říkají napůl žertem a napůl vážně:
Možná mu zase někdo připomněl řepy…
Odkud se vzalo jméno Rýbrcoul a Krakonoš?
Duch hor známý v Krkonoších nese různá jména – v češtině především Krakonoš, ve starší tradici také Rýbrcoul, v němčině Rübezahl a v polštině Liczyrzepa. Právě jméno Rübezahl souvisí s legendou o počítání řep, z níž vznikly i další jazykové varianty. V českém prostředí se nakonec nejvíce ujalo jméno Krakonoš, které dnes patří k nejznámějším symbolům Krkonoš. České zdroje zároveň uvádějí, že podoba Rýbrcoul/Rübezahl je starší, zatímco jméno Krakonoš v češtině zdomácnělo později.
| Jazyk / země | Jméno | Význam / poznámky |
|---|---|---|
| Polština | Liczyrzepa | „Ten, kdo počítá řepy“ |
| Němčina | Rübezahl | „Ten, kdo počítá řepy / tuříny“ |
| Čeština | Krakonoš | Nejznámější české jméno Ducha hor |
| Polština / regionální označení | Duch Gór / Karkonosz | Označení zdůrazňující jeho spojení s Krkonošemi |
Kde se můžete o Krakonošovi dozvědět víc?
Ti, kdo chtějí lépe poznat postavu Ducha hor, mohou jeho stopy hledat nejen v legendách a starých vyprávěních, ale také v moderních atrakcích regionu. V našem Interaktivním muzeu Země Kladské čeká na návštěvníky výjimečná atrakce věnovaná Krakonošovi – hologram legendárního hrdiny, do jehož postavy se vžil Robert Gonera.